Křížová cesta

Tuto  křížovou cestu jsem psala před 12 roky. Je to trochu upovídané.

Jinak mám raději texty krátké a výstižné, protože "jdou"  více do duše.

No ale byl to první a zatím poslední pokus.

Kéž vám to něco, nebo Někoho.. přinese.

R o z j í m á n í   k ř í ž o v é   c e s t y

1. zastavení – P. Ježíš odsouzen na smrt

Pane Ježíši, po 33 letech svého života na Zemi jsi tam, kam jsme tě přivedli my. Naše lidská přirozenost ovládaná hříchem. Vidíme, že temnota hříchu je temnotu smrti.

Vkládat naději do něčeho nebo někoho jiného než do tebe, je jako vkládat naději do poletující mouchy, kterou sežehne první mráz. Hledej útěchu a cíl své lásky ve mně, říká P. Ježíš. Tvé srdce je jako květ, nech ho vystavovat jen paprskům mé lásky. Je mnoho těch, kdo raději vidí život nových Barabášů. Které zneklidňuje dobro, ta výčitka do jejich života je tak silná, že raději vidí lásku na kříži.

Krásná pohodlná cesta ti záři jako Adamovi v ráji s ovocem lákavým na pohled. Bůh musel a chtěl protrpět svoji lásku k člověku až k smrti. Bůh se přiznává ke svému Synu slovy: „Oslavil jsem tě a ještě oslavím.“ Vtělený Bůh si z nás učinil chrám svého Ducha, on své vítězství začíná žít v člověku.

Když budeš chtít jít po cestě lásky a budeš hledat pravdu, pak láska tě přivede k tomu, co převládá v tvém srdci – k stálým návratům. A o to jde, aby si se stále vracel. Až tvá láska nabude takové odevzdanosti a důvěry, že ti víra bude větší jistotou než to, co můžeš vidět, slyšet a zakusit. Až budeš mít chudé srdce otevřené milosti, pak pocítíš, že domov, ze kterého jsi odešel, tě volá.

 

2. zastavení – P. Ježíš přijímá kříž

Již je to dávno, co do tiché noci v Betlémě znělo andělské poselství. Že se tam ve chlévě narodil Spasitel. Již tehdy to bylo malé srdce člověka, do kterého nemohl Ježíš přijít, když jim nikdo neposkytl místo ani tehdy, když se měl P. Ježíš narodit. Dnes se opakují dějiny. Možná už jsi o něm slyšel, jak on miloval lidi, jak i nyní ti není vzdálený. Ale jsme příliš bohatí ve svém srdci tím, co vidíme, máme a chceme. A většinou jen těžkosti života nás nutí hledat pravdu ve svém životě. Zamysli se, co z toho, co do této doby bylo v tvém srdci, ti nyní v těžkostech mohlo pomoci.

Přestože temnota a kříž tě potká i na cestě za Ježíšem, on jediný umí utišit rozbouřené moře a dát jistotu tvému srdci. Ale on není jen berličkou, jak se mýlí ti, kteří nevěří, že on jim dal život. Život duše, život svůj, život věčný. On je ten, od koho jsme vyšli a ke komu se opět vracíme. A jehož pečeť nesem. P. Ježíši, ty jsi na sebe vzal náš kříž i náš celý život s úzkostí, strachem, bolestmi, nadějemi. Nežiji už já, ale žije ve mně Kristus. Láska, která přemáhá smrt, trvá a ve svátostech na sebe opět bere tvůj kříž, prožívá tvůj život.

 

3. zastavení – P. Ježíš poprvé padá pod křížem

Moc a moudrost skrytá v Boží lásce píše dějiny. Život vzchází tam, kde se umírá. Ale láska přemáhá zlo i ty, kteří je páchají. Přemáhá srdcem lásky, která objímá také je. Vždyť nevědí, co činí. Kolikrát ještě upadnem, než tam na dně najdem tebe. Než v prachu země najdem Poklad. Jít proti proudu znamená setkat se s rozbouřeným mořem. Ale ty jsi nám řekl, že i po něm můžem kráčet, když nebudem pochybovat o tobě, o tvé lásce.

 

4. zastavení – P. Ježíš potkává svou matku

Když jsou dva milující od sebe odloučeni, vidí se i za nepřítomnosti – ve svém srdci. A jako dar a oběť svého srdce dává P. Ježíš Pannu Marii nám za Matku.

P. Ježíši, ona byla tobě posilou a je i nám. Ona byla celá tvoje, ty jsi byl celý její. Proto si rozumí i beze slov. I ty budeš rozumět P. Ježíši, budeš-li celý Jeho. Ale chceš-li ho přijmout se vším, pak mnoho své lásky ve tvém srdci rozmnoží a dá poznat sebe, když budeš ctít tu, kterou nejvíce miloval a bez níž nenajdeš celé Jeho srdce. Pros Pannu Marii ať umíš také s tichostí a jejím milujícím Srdcem hledět na Ježíše, když ti posílá to, co po 2000 let nosil ve svém Srdci, než ti vložil spásný tvůj kříž. Než jsi slyšel: „Hle, Matka tvá“. Její srdce je vítězstvím, Ona ti pomůže mít upřené oči na Ježíše.

 

5. zastavení – Šimon Cyrenský pomáhá P. Ježíši nést kříž.

Neste břemena jedni druhých a tak naplníte zákon. Bože, učinil jsi nás jako tvory nedokonalé a říkáš nám, buďte dokonalí, jako je dokonalý váš Otec. Jsme, P. Ježíši, na tobě závislí. Ty žiješ v nás a láskou k druhým a láskou k Tobě nalezneme sebe v Tobě. Ale jen tvá láska může nést náš kříž a jen tvá láska  nás může nést kříž druhých lidí. Aby z lásky šel život, musí sebe přinést v oběť. Budeš-li v něm, budeš všude, kde je On – trpící a milující. Odumře-li pšeničné zrno, vydá mnoho užitku. P. Ježíši, otevři a očist naše srdce, ať je na tvém kmeni živou ratolestí a žije tvůj život z tvého života.

 

6. zastavení – Veronika podává P. Ježíši roušku

Soucit. Jak je blízký Božskému Srdci. Pozoruj drobné skutky, v nichž máš celé srdce, nevracejí se ti zpět do srdce v podobě Kristově? Láska nedává jen tam, kde to má cenu. P. Ježíši nepomůže, když si otře tvář, Veronika to ví také. Ale může být láska lhostejná i v beznaději? Skutek Veroniky za sebou zanechává vůni Kristovu, Jeho Tváře. On nešetří s láskou, když umírá i za ty, za které ví, že zemře nadarmo.

Buď mu Veronikou a miluj. Miluj hlavně ty, kteří nemilují, kteří odmítají, i když vidí Pána zraněného. Jeho bezmeznou lásku doplň svojí obětí. Je Božský a je tak lidský, přijme od tebe vše, zapíše do svého Srdce i tichý pohled lásky.

 

7. zastavení – P. Ježíš padá podruhé

Láska není ve vlastnění. Neboj se říci: „Pane, nemám nic.“ Je to tak dobré, neboť můžeš vlastnit Boha. Zůstala-li ti jen víra a láska, tak nemáš co ztratit. Řekni: „Abba Otče, tatínku.“ Nechtěj se realizovat v lidském smyslu, a tak utíkat z náručí Otce. On dává svůj život v hojnosti a naplní tě, když nemáš jinou potravu než důvěru a zaslíbení svého Otce. Když je člověku cele Bohem pravý Bůh, tak už nemusí hledat k uspokojení a k vidění vlastní hodnoty nic jiného. P. Ježíše pronásledují, nepřijímají. Pod křížem z celých zástupů zůstává věrný jen Jan, Maria a Máří Magdaléna. Ale On zůstává věrný Otci. On říká: „Ten pokoj, který jste přinesli se vrátí k vám i tehdy, když vás lidé nepřijmou. Dej nám, Pane, dětské srdce. Ono si bude zpívat stále svou píseň lásky a nebude se ohlížet. Dětské srdce nebude rozumět pýše Satana. Bude slyšet jen tvůj hlas a půjde za ním.

 

8. zastavení – ženy pláčí nad Ježíšem

Často slyšíš říkat, že Bůh se dívá na utrpení lidí a nepomůže. On je Bůh mezi námi a v nás. Proto i nyní trpí v člověku. Když si budeš chtít žít svojí svobodu, půjdeš-li si nekontrolovaně za svými touhami, pak budeš vidět trpícího člověka, ukřižovanou boží lásku. Opravdu pláčem nad Ježíšem. Ale on říká: „Já jsem to nechtěl. Plač nad sebou.“ Poznej ze své minulosti, přítomnosti, že nemůžeš být sám sobě Bohem a Pánem. Posíláš Boha na kříž a pak říkáš: „Sestup z kříže a učiň zázraky.“ Ale Boží hlas v srdci, totiž svědomí ti říká, co je správné. My neslyšíme. A nyní k Bohu dojdou naše výčitky. Bůh tě potřebuje, abys zacelil svojí láskou zraněné Boží srdce, které krvácí v lidstvu.

 

9. zastavení – P. Ježíš padá pod křížem potřetí

Podoby neměl ani krásy, stal se nejposlednějším z lidí, muž bolesti. P. Ježíši, ty jsi byl nevinný, většina těch, kteří nesou nejtěžší kříž, jsou čisté duše. Oni chápou něžnost tvé lásky v kříži, který jim sesíláš.

Když velmi toužíš po lásce a cítíš nenaplnění, nezáviď těm, kteří nacházejí radost v pozemských věcech. Tvé srdce se nyní stává připravenější půdou pro přijetí té Lásky, která jedině tě může uspokojit a naplnit. Když ti došly všechny zdroje, z kterých jsi bral svou radost. Když už jsi prošel všemi bouřemi do ticha srdce. Pak možná uslyšíš ten jemný vánek. Možná i oslovíš Boha. Jakou radostí je slyšet poprvé od svého dítěte: Otče. Nejsou lidé, kterým Bůh dal dar víry a lidé, které si Bůh nevyvolil. On říká: „Když vy umíte dávat dobré věci svým dětem, ačkoli jste zlí, o co víc dá váš nebeský Otec Ducha svatého těm, kteří ho prosí.

 

10. zastavení – P. Ježíš zbaven roucha

P. Ježíši, tvůj šat, který ti odňali, je naším rouchem, do kterého jsi nás oblékl. Jen milostí tvou jsem to, co jsem. Mohu nosit bílé roucho jen proto, že ty jsi na sebe vzal všechna pokušení, pokoření, všechny mé nemoci. Jen v tobě, Pane, mohu být člověk a nalézt své ztracené a zraněné srdce. Přirozenost těší spousta věcí, ale ne vždy – a často tomu tak je – vydáváme dobrý pocit za pravdu. Lehký hřích může být malá exploze, má schopnost zapálit. Velkým pokušením nejsi snad tolik nakloněn, velké zlo je ti vzdálené, ale ta malá pokušení nejsou takovým zlem. Někdy je téměř cítíš jako spravedlnost. Lidsky by bylo spravedlivé vrátit druhému nespravedlivý soud. Teď ještě nevěříš, že by sis mohl udělat modlu ze svého velkého spravedlivého já. Víš, že jen Bůh je hodný chvály. Ale až exploduje tvůj hněv, pak možná zakusíš to, že jen to, co vychází zevnitř člověka, to ho poskvrňuje. Ze srdce totiž,  z nitra vychází zlé myšlenky. Prosme, ať v sobě neseme život. Církev, to jsme my, to ano. Ale církev je Kristovo tělo a hlavou je Pán Ježíš. Osobní Bůh není nad zjeveného boha  evangeliu, pokud je v rozporu s Božím slovem. Ne každý, kdo mi říká Pane, vejde do Božího království, ale jen ten, kdo slyší Boží slovo a plní je. Kristus je stejný včera, dnes a navěky. Když usměrníš svou přirozenost, nezemřeš, to jen se v tobě zrodí život, po kterém tolik toužíš.

 

11. zastavení – P. Ježíše přibíjejí na kříž

P. Ježíši, to, že sis nenechal nic, může být útěchou a zamyšlením každé duše. Nemít nic, je to nejistota? Je to oddanost, která vede ke svobodě? Pane, když otevřu své srdce, mnoho hřebů zraní mé srdce. Ale ty mi dáváš pochopit – vydanost lásky nemohou rány zla přivést ke zlému. Ony dávají nové poznání lásky. Lásky Boha, který chce stále žít ve svém obraze, ve svém vykoupeném díle. Jen kdo se nezastaví u nízké krásy na půli cesty, ale dojde až na vrcholek, uvidí krásu Boha.

 

12. zastavení – P. Ježíš umírá na kříži

Kolik moudrosti je v mlčení, síly k lásce. Ale ne jen to, ono je jedním z průvodců lásky, jedním z akordů. Je silou slabých, kdy nepřemožitelné přemáhají tichou obětí vlastního života, a tak znovu dávají vítězit lásce.

 

13. zastavení – P. Ježíš sňat z kříže na klín své matky

Naše zraky se znovu obrací ke kříži. Teď už na něj hledíme jako na kříž vítězný. Je dokonáno. Kolika úzkostmi ještě projdem my! Ale co nás odloučí od Lásky Kristovy! Pane, ty jsi v jádru naší bytosti. Opět žiješ. Tam na dně tryská tvůj pramen. Pramen života, kde vše vstupuje do nekonečna. Lásce stačí, že může milovat, ztráty jí neublíží. Láska z Boha vítězí nad odklonem člověka. Tato milost v duši je z kříže vzaté Dobro. Dobro – Ježíš, je na klíně své Matky. Kéž i nám jednou sňatým z kříže je blízko Maria a přivede nás k Ježíši.

 

14. zastavení – P. Ježíš položen do hrobu

Kdyby Kristus nevstal z mrtvých, byli by jsme nejubožejší ze všech lidí. Ale Kristus byl vzkříšen!

Pane, až nyní půjdu dál světem, budu vidět, že vše je protkané tvou láskou a milosrdenstvím. Co vidím, je většinou kříž, ale ty jsi vstal z mrtvých, právě na tom kříži, který vidím a prožívám už vstáváš z mrtvých. Chci ho přijmout! Přijmout v jistotě, i když má jistota bude pouze důvěrou a vírou. Nechci spoléhat na sebe. P. Ježíš byl položen do hrobu. Andělé nám zvěstují: Není tu, byl vzkříšen.“ Kéž i nám ve všech trápeních a bolestech zní hlas, že i my jednou uslyšíme: „Kříž proměnil se ve slávu, už tu není!“ Láska kříže je proměněna v radost kříže oslaveného. Má láska, to je Ježíš. Má naděje, můj Pán. A On se vrátí.

Sláva Pánu Ježíši.

 

Přesvědčit a zachránit, to je velké vítězství. Neuspět v přesvědčování, ale zůstat k obvazování ran, i to je vítězství. Vítězství Kristova milosrdenství kéž je i milosrdenství Církve!

                                                                                                        Guy Gilbert

 //www.youtube.com/watch?v=GQZNiCaSpkA&feature=related